Povídku si často čtu, kolikrát i ve vaně. Jazz jako vyznání, jako přísaha, jako vzpoura. Dát za něj všechno, vlastní život nevyjímaje. Zbytečně vzletná slova, ale k protektorátnímu mládí patřila.
Paměť. Hodně se o ní mluví, málo se tomu slovu rozumí. Ráda poslouží okamžité objednávce. Ale existují texty, které se o její reputaci statečně praly - i autor má takové. Ovšem, sebechvála smrdí.
a někam se dostaneme. Sem asi ne, protože nejsme židé, a taky není reálné, abychom po smrti mohli být spolu... ale nedává smysl rochnit se v sebelítosti. - Básník praví: "My byli jsme a budem!"