Nahá Godotka

Nahá Godotka je knížka už nežijící Kristýny Duškové Janouchové Vorlíčkové. Nikdy jsem ji neviděl, knížku vydala v jihlavském internetovém nakladatelství NONLIBRI a taky v nakladatelství Hart. Trochu jsem si ji podal. 

Autorka se přela ráda, lichotilo jí, že se o knížce mluví. Udělal jsem asi radost čtenářům, kteří ženskou prózu příliš neoblibují: další sebeprezentační valkýra západočeského formátu.

Psal jsem o tom sporu později v i Branách; to když jsem se dozvěděl, že autorka umřela. Své námitky bych neformuloval jinak, ani kdybych věděl, že umře tak mladá... i o tom se můžete v Branách dočíst. Mám ale divný pocit, tomu leckdo rozumí. Co záleží na godotkách, když děcka zůstanou bez mámy?

Smrt je recenzent s posledním slovem. Po čase jsem na Respektu potkal další godotku; jmenovala se... to je vlastně jedno. Sňatkem získala výhodné příjmení, kterého se teď, když se s Třeštíkem rozvádí, asi nevzdá. Je to PR příjmení a byla by ho škoda. 

Vydává knížky, děsivé, točí se podle nich filmy. Děsivé.

Tahle kokot... chci říct godotka kariéru pojala velkoryseji: nacpala se do taneční soutěže v telce, nacpe se všude. Pro vás, děvčata, je literatura performační sál, který kdykoli ochotně zaměníte za jiný. - Ano, kokotka je laciný vtípek, ale znáte to: "Když autor sleví na svém vkusu, publikum to náležitě ocení."

No jo. Vzpomněl jsem si na příběh z Malého pitavalu: Regina Rázlová tam napřed skáče padákem, pak píše detektivky, pak zavraždí manžela, který by se už radši vrátil ke své původní rodině a neživil ji při jejích výpadech za slávou. Tohle nám od kokotek opravdu hrozí, hoši. 

Trochu jsem se nechal unést. - Sám titul Nahá Godotka napovídá mnohé. Lehce "hambatý" a lehce "umělecký", má přitáhnout čtenářovo oko a ruku, a co záleží na tom, že s knížkou vlastně nesouvisí? Má znejmilejší a nanejvýš žádoucí L na tom neshledává nic špatného, ale já jsem vychovaný jinak.