Jak píšeme
No, hlavně rukama. Taky hlava se občas účastní.
"V očích má cosi jestřabího. Avšak na dně těch dvou ocelově šedých
studánek čekají čtverácky veselé jiskřičky na tu, s níž se ještě nikdy v životě nesetkal." - To je moc, moc dobré.

Obrázky by při tištěném vydání prodražovaly tisk. Na webových stránkách ten problém nevzniká, na monitoru obrázky vycházejí líp. Vhodně zvolené doplňují představivost, třeba: "Karel Havlíček Borovský se zamýšlí nad nečekanou nabídkou tvůrčího pobytu v zahraničí." - Jo. Dedera ukazuje průkaz a Havlíčkovi za zády už četník úslužně drží kabát.
Leckterý
literární pašák sám sebe komponuje jako adresáta modlitby.
Leští krovky, rozdává rozumy… chtěli jsme být jiní. Naše profesní etika se
nestará o zájem,
úspěch, výdělky či literární slovutnost.
Prostě si píšeme. Umíme ženy dojmout, umíme je i nasrat.

Možná je z nás poděšená. Dráždivá, ujařmená, záhadná. Obrázek není dokumentární, nýbrž symbolický. literární postava. Kde se fotilo, nevíme; v Rusku? Co znamenají ty stavby? Proč nás napadlo zrovna Rusko?
P.S. Fotka je z Madridu - Rusko možná evokují ta pouta a skloněná hlava. Tvoje záliba v ženách v podobné pozici možná bude právě to, co nás (ženy) částečně dojímá, částečně nasírá: jsi ten, kdo jí pouta sejme, nebo spíš ten, koho spoutané ruce rajcují?
Zdejší způsob psaní a publikování nám vyhovuje. Píšeme s chybami, vracíme se, znovu přemýšlíme. Nemusíme se vracet k vydaným svazkům a litovat, že jsme nebyli chytřejší nebo aspoň pečlivější; prostě opravíme a děláme jakoby nic.
Obrázky
k textům leckdy dopovědí. Nebo nedopovědí, jsou prostě jen krásné. Lago di
Como je vzpomínkou na Bonda; já na jeho místě bych padoucha nechal na zemi sténat, sedl bych si
na břeh a jiskřilo by mi v očích.

Poznámka čtenářky:
Text De mortuis nihil obsahuje citace z mnoha literárních děl, které byly vydány i mimo (fiktivní) edici Pavla Hartla. V citaci z Karla Michala jsou vynechané věty, níže přidávám úplné znění citovaného odstavce (vynechané věty jsou v něm vyznačeny tučně) a odkaz na zdroj.