Heslo: Das Ewigweibliche 

Vždycky jsem celý nadšený a napjatě poslouchám, když se k debatě o feminismu sejdou čtyři feministé (nejlépe tři ženy a jeden muž) a hovoří o předmětu své vášně, jako kdyby šlo o obtížněji dosažitelný stupeň vzdělání. Který teoreticky je sice dostupný každému... ale znáte to. 

Feminismus. V existujících podobách je pro nás takovou vyšší pravdou, na kterou však ne každý stačí. Takže se feministé chovají, jako kdyby tu byli od toho, aby s námi měli trpělivost. Konkrétní nároky, které dostupné feminismy vznášejí, jsou vesměs srozumitelné a správné. 

Tak třeba ten, aby za stejnou práci náležel ženě stejný peníz jako muži. Hodně přemýšlím, zda žena
i muž stejnou práci vykonávají opravdu stejně; dříve se tak nějak říkalo, že lépe ji vykoná vždy muž, nyní se tak nějak tvrdí, že lépe ji vykoná vždy žena. Je chytřejší, psychicky odolnější, a co jí chybí na fyzické síle, nahrazuje vytrvalostí a empatií. 

No - já poněkud neortodoxně tvrdím, že hodnocení lépe / hůře se nikdy nedá automaticky generovat podle toho, co dotyčný pracovník má mezi nohama: jestli pytlík, nebo prcku. A taky bych rád dodal, že muž i žena stejnou práci skutečně stejně nevykonávají. Když už se mi v životě přihodilo, že jsem musel řídit větší kolektiv, pokaždé se vyplatilo s tím počítat. Nejde tu, můj deníčku, o kvalitu odvedené práce, ta byla vždy úměrná schopnostem a nasazení jednotlivce. Jde o způsob či přesněji styl, jakým je práce vykonávána. 

Už se těším na reakce rozkacených oponentů: jsem hnusný mužský šovinista. Jsem nic nepochopil,
o věci nic nevím, zaměňuju studijní obor a hnutí... ale to je přeci v pořádku: feminismus se má ucházet o nás, ne my o něj! Má vlézt slušně do místnosti, říct jsem ten a ten a mám na mysli jiný pořádek, než
v jakém spolu všichni žijeme. Pokud vás výsledek projektu zajímá, hledejme cesty.
Feminismus naopak říká, že tenhle svět (svým pojetím třeba práva nebo svobody vyloženě mužský svět) by koneckonců vyhovoval. Ale by se muselo změnit velení, už včera bylo pozdě! Paritu, nejlépe všude! O sexu rozhodujeme my! My už zařídíme, aby nám patřilo, co nám patří! A že Paní Bovaryovou nenapsala ženská, ale chlap? Dosť bolo chlapov...

Chtěli bychom mít víc ministryní a poslankyň? Já ano. Dovedli bychom si představit presidentku země? Já ano. - Já bych vůbec chtěl mít lepší ministry, poslance a presidenta, a co by měli mít mezi nohama, je mi celkem u řiti. (Hrome, to byl ale povedený fór!)
Ty víš, můj deníčku, že nejsem ani filosof, ani politolog, ani sociolog. Jsem autor, který ledacos zažil, má své pochybnosti a docela nedávno napsal tohle: "Nedílnou součástí výsledku jsou i cesty k němu, a jsou-li cesty dostatečně špatné, i výsledek nás po čase přestane zajímat..."

Tady původní text z blogu Respektu opustíme a pokračujeme v nové inspiraci:

P.S. Tahle fotka je doopravdy ruská. S mužikem počišťovačem a dívenkou u fontány v parku.

Ano. Takhle nějak to nejzarytější feministé chápou a explikují... dělám si srandu, samozřejmě. Samo Ewigweibliche našince dost pronásleduje, i při psaní, zvlášť jsou-li našincovy záznamy prokládány významnými celibátními obdobími. Autorův Špalek je takhle komponován i redigován; taky Knížka 
s černými deskami. Ewigweibliche se tvrdě hlásí o slovo. 

Vyrůstají dnes, z normálního zájmu o druhé pohlaví, závažná publicistika i vědecká zkoumání. Chce mě, nechce mě, vydrží mi, nevydrží... má dost prachů, abych nikdy nemusela do práce? Jako zařízení interiéru, na které se vztahuje záruční doba.
Jako by se až tím, a vůbec nemusíme blbě nadužívat slovo láska, život povyšoval na žádaný "level".
Na ten má přeci každý právo... kurva! Nejen publicistika a věda, nýbrž i každodenní kulturní strava.
Je to všude! Dejme tomu turecký seriál pro hospodyňky Zasraná láska... ne, tak se to nejmenuje.
Ale každý ví, oč se jedná.

Ewigweibliche. "Šťasten, kdo s tímhle nemá nic."

Text vyšel na blogu Respektu 23.9.2008. Jeho původní znění je na tomto webu zkráceno, upraveno a doplněno.