Autor o touze

O touze já musím říct, že si někdy beru do postele medvěda. Myslím to není příklad rozkvétající zoofilie; jen k sobě občas chcete přivinout a držet. - Anně jsem, via Hartl, na tohle sehnal Borise. Nepotřebovala ho dlouho, po určitou chvíli se hodil.

Řeknete si: medvěd... totiž, řeknete si: touha. Má spousty podob.

"Musela zamáčknout budíka, hned jak začal zvonit, protože já jsem se neprobudil. Vzbudila mne teprve lodní siréna, a to už Toinetta byla se všemi svými věcmi pryč. Na zrcadle bylo napsáno mýdlem: Zůstaň, jaký jsi!
Oblékl jsem se a už chtěl odejít, ale najednou jsem se vrátil do kabiny, vrhl se na postel a zavrtal hlavu do polštáře - sám, a přece ne sám." (Thornton Wilder)

Hledal jsem, vlastně spíš procházel jsem obrázky, které jsem v obrázkovém období vyobrázkoval, a našel jeden, nad kterým váhám kvůli žluté barvě... 

Žlutý kopec.

Tady ve městě koupili holkám ze zdrávky divadelní představení, které se nehraje moc často; šel jsem na ně s autorkou, hru jsem předtím četl, nejsou v ní mužské postavy... jediná mužská postava na jevišti i v hledišti jsem byl já! To je docela na zodpovědnost. - Hra je křehká, představení bylo pěkné, nicméně nebylo to představení pro dívky přivykané na krev a sračky... a vychovávané filmy jako Tahle země není pro starý. Po nějakých dvaceti minutách, když se hra rozeběhla, začaly být holky zticha, ani nedutaly; magie divadla však postupně pomíjela, a ke konci představení jsme slyšeli špitání: "Tohle je snad ještě horší než minule..."

Hihňali jsme se, úplně potichu. Napadlo mě, jestli se jí špitání nedotklo... co se na představení povedlo, bylo jasně vidět, a my si to hned řekli. A ještě jsme si říkali, že s budoucími sestřičkami je to možná jako u strýčka Pompo: zasadí se, trpělivě se zalévá, a ono jednou vykvete.

My pak šli na karlovarský knedlík s krůtím gulášem, pivko na zalévání bylo jedenáctka kozlík. Chtěl jsem dodat, že v hledišti to mohlo dopadnout i hůř: posílání esemesek, tlumený hovor, hromadné odchody na záchod. Vždyť holky po představení plácaly, tři opony, a zvládla by se i čtvrtá, kdyby si pro ni herci přišli! - Autorka byla i tak spokojená, jednoduše ráda, nebylo třeba se jí vlichocovat.

Jedli jsme ten knedlík, já poprvé v životě, a mluvili o něm s obsluhujícím personálem.